Jestliže budete někdy projíždět okolím Nového Bydžova, tak v jeho blízkosti se nacházejí dvě obce Humburky a Měník, kde již odedávna byl slyšet klapot koňských kopyt. Začalo to vše již koncem 19. století, kdy rod Kubištů založil chov koní. Na tento soukromý chov poté po druhé světové válce v rámci kolektivizace navázalo JZD Humburky (založené v roce 1957, v roce 1961 spojené s Měníkem a Bydžovskou Lhotkou, v roce 1976 pak ještě s Kosicemi, Kosičkami, Babicemi a Mlékosrby - a poplatně době vzniku nazvané JZD Mír). Od poloviny 60. let byl v JZD Humburky cílevědomě budován chov teplokrevníků, právě pod vedením Josefa Kubišty, coby předsedy družstva.

       Základ chovu tvořily klisny českého teplokrevníka z linií založených oldenburskými hřebci. Mezi prvními klisnami, které se výrazně podílely na další výstavbě stáda (a jejichž rodiny jsou v hřebčíně Kubišta v Měníku zastoupeny do současné doby), to byly Lecha, Lucka, Gama a Jiskra. Patrně nejzasloužilejší matkou byla klisna Čajka, která odchovala 16 hříbat, mezi nimiž byli i dva plemenní hřebci - 39 Alarm Bydžov a 110 Hubertus humburský. Stádo matek bylo pak úspěšně doplněno klisnami nakoupenými v rozmnožovacím chovu Státního statku Zákupy. Cílem chovu byla produkce mnohostranně užitkového koně s převahou jezdeckého typu, a proto se postupně realizovala přestavba stáda plemeníky zušlechťujících plemen. V prvním období působil v chovu importovaný velkopolský hřebec Hubertus, jehož potomstvo se vyznačovalo velmi dobrým charakterem, bylo ušlechtilé, v polokrevném typu. Do chovu byli od něho zařazeni již zmíněný 110 Hubertus humburský a vnuk 2402 Hubertus Měník, zařazený v moravském zemském chovu. Dále byli využiti hřebci s podílem krve německých teplokrevných plemen - synové importovaného Doremita z linie Detektiv-Dollart, trakénský hřebec Karneol a jeho syn 173 Karneol-101. Velmi výrazně se v chovu prosadil 71 Quoniam II-125, po němž bylo do základního stáda zařazeno 9 kvalitních matek. Dalším z prvních plemenných hřebců, kteří zde působili v l. 1969 – 74, byl 11 Marin či holštýn 366 Taarlo. Od roku 1980 se v chovu využívali též plnokrevní hřebci Vagram a později Pasát, který dosáhl vlastní výkonnosti ve skokových soutěžích stupně "T".

      Základní stádo klisen bylo budováno velmi cílevědomě a na přelomu 80. a 90. let minulého století se pohybovalo v počtu kolem 40 kusů. Největší podíl zaujímaly matky po otcích s podílem trakénské krve (35 %) a hannoverské krve (25 %). Chovatelské úspěchy JZD Humburky pokračovaly v roce 1973 přiznáním statutu rozmnožovacího chovu a v roce 1985 pak uznáním za šlechtitelský chov českého teplokrevníka. Úctyhodný počet klisen humburského chovu měl na levém stehně "lvíčka", tj. výžeh SPKK = Státní plemenné knihy klisen, což v jiných chovech nebylo pravidlem.

 

 Závody

      První jezdecké závody soutěže Zlatá podkova ZN se na závodišti u řeky Cidliny konaly v roce 1967. Bez nadsázky lze říci, že úspěchy chovatelské i sportovní přesáhly hranice tehdejší republiky. Na zdejším závodišti zapřahal mistr opratí Josef Dymeš z Měníka nejdříve sedmnáctispřeží a později jedenadvacetispřeží vraníků z humburského chovu s bílými opratěmi, což by i dnes byla nevídaná světová rarita. Dále se např. čtyřspřeží humburských koní, vedené opět Josefem Dymešem, v letech 1984 - 1990 sedmkrát zúčastnilo Mistrovství světa, čtyřikrát získalo titul Mistr Československa, čtyřikrát bylo druhé a zvítězilo ve finále Zlaté podkovy v Humpolci. V roce 1986 byl Dymešovi jako jedinému sportovci - členu JZD - udělen titul Mistr sportu. Ve světových žebříčcích se umísťoval vždy ve druhé desítce. Sportovní všestrannost a výkonnost dokazovali humburští koně i v soutěžích military. Třikrát zvítězili ve finále hlavní soutěže, kdy v jejich sedle byl Jaroslav Hatla a Václav Kubišta.

 

       Po roce 1990 bylo jednotné zemědělské družstvo v souvislosti s celospolečenskými změnami přetransformováno v Agropodnik Humburky a.s., který se již dále chovem koní nezabýval. Tehdejší předseda družstva tedy za nemalou částku téměř celé stádo odkoupil a přesunul chov do sousedního Měníka. Tradice chovu koní ve zdejším regionu tedy pokračuje, a to v již zmíněném soukromém hřebčíně Kubišta, kde je nyní ve stavu cca 160 kusů. Více najdete na stránkách hřebčína www.hrebcin-kubista.wz.cz/index.htm (odtud jsem čerpal většinu údajů z historie chovu).